Železniční strážní domek je zejména v německých zemích a na území bývalého Rakouska-Uherska malé obydlí strážníka železniční trati, stojící v blízkosti kolejí buď v pravidelných rozestupech, nebo u míst, která vyžadovala zvýšený dozor (železniční přejezd, most, tunel, násep, železniční odbočka, atd.).

Další užívané pojmenování pro tento typ stavby je drážní domek či v železničářském slangu vechtrovna z německého Bahnwächterhaus.

Strážní domky vznikaly spolu se stavbou tratí jako služební prostor a zároveň i obydlí drážního zaměstnance a jeho rodiny. O náplni práce takzvaného vechtra, jak se železničnímu strážníkovi říkávalo, se můžete dozvědět z povedeného snímku Filipa Renče podle knihy Josefa Kopty Hlídač č. 47, kde hlavní úlohu přesvědčivě ztvárnil Karel Roden.

Přesnější popisy povinností strážníka tratě, neboli vechtra, již nejsou plně dostupné. Obecně měli procházet přidělený obvod a kontrolovat stav tratě, případně provádět drobné opravy a fakticky i zabezpečovat jízdu vlaku. Někde košovými návěstidly, jinde praporci si strážníci fakticky předávali vlak mezi sebou (nesměli vpustit následný vlak do obsazeného dalšího oddílu). Telefon na těchto postech byl až záležitostí mladších let (v hláskové službě poprvé použit až roku 1884), postupně od roku 1854 se informace, kdy a kam pojede vlak, předávaly pomocí zvonkových návěstí z elektromechanických signálních přístrojů (hekafonů), tzv. číňanů.

Budovy byly přísně normalizované, i když své výkresy měly i ty stojící atypicky například ve svahu, věžové i vícenásobné. Domky byly zpravidla na zhlavích stanic, často v provedení jako dvojité, u nichž polovina sloužila pro výhybkáře. Jedna místnost strážního domku sloužila jako předsíň a druhá menší (pokud na ni vůbec zbyl prostor) jako miniložnice. Velká místnost fungovala jako služební i obytná. Vařilo se tu, spalo a někdy se tu rodily i děti. A to i slavné osobnosti! V Krušných horách se ve strážním domku č. 118 mezi Osekem městem a Hrobem 16. července 1885 narodila strážníkovi moldavské dráhy Václavu Vlčkovi dcera Hana, později manželka prezidenta Edvarda Beneše. Důležitou částí domků byla okna, protože vechtři museli mít dobrý rozhled na trať – na stranu mimo koleje ale často chyběla.

Zdroje článku:
https://zeleznicar.cd.cz/zeleznicar/historie/strazni-domky-jako-nemi-svedci-zeleznicniho-praveku/-1934/24,0,,/
http://www.cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_str%C3%A1%C5%BEn%C3%AD_domek